úterý 27. prosince 2016

Co to vlastně znamená sexuální orientace?

Už hodně měsíců, určitě víc než šest, přemýšlím o tom, co je to vlastně tolik diskutovaná sexuální orientace.

Co to jako sakra je?
Je to to, jestli se vám líbí žena nebo muž nebo obojí nebo nějaká varianta obojího? O tom posledním se moc nemluví.
Znamená sexuální orientace to, s kým chcete mít sex? Nebo to souvisí spíš s emocionální vazbou na osobu určitého pohlaví?
Co je vlastně důležitější? A co když k jednomu pohlaví máte emocionální vazbu, ale zas tak moc vás sexuálně nepřitahuje? Je něco takového vůbec možné? A co když se vám něco tělesně zdá moc pěkný, ale nedokážete najít tu emocionální vazbu? Máte to vzdát, nebo ji snad hledat dál?


Vím naprosto určitě, že pro mě jsou ženy hezčí než muži. Naprosto.
Říkala jsem si, že je to tím, že se mi spíš líbí ženskost i na mužích.
No jo, jenomže...

Říkám si, že třeba jsem přece jen na holky a jen si myslím, že jsem na kluky, protože... Sám jako kluk nevypadám, tak jsem na ně zaměřenej kvůli tomu, že bych chtěl vypadat jako oni. Teda jako nějakej pěknej z nich. Ale hlavně mít život jako oni.

Nahej chlap mě ve většině případů skoro vůbec nezajímá. Pokud to teda není nějakej chlap, ze kterýho jsem hotovej, protože se mi už dlouho líbí. A k tomu exteriéru se mi třeba ještě líbí to, jakej je povahově.
Občas si najdu takový nějaký objekt zájmu, nějakýho muže, kterej je naprosto krásnej a jinej než většina chlapů a uctívám jeho estetickou stránku. Až tak, že mě jen pohled na tu nádheru třeba ve stresu uklidní. A přitom si kolikrát neuvědomuju, že velké procento z toho, co se mi na něm líbí, je i to, jakej je, nejen to, jak vypadá.
Mohlo by to znamenat to, že vlastně jsem z něj tak hotovej proto, že chci být jako on? Ale kdybych doopravdy byl jako on, tak na chlapy třeba vůbec nejsem?

Myslím, že je dost velká šance, že to tak může být. Ale zase bych neřekl, že by to nějak znehodnocovalo to, co bych k takovýmu chlapovi cítil, kdyby se nějakej takovej v mým životě reálně objevil. Anebo jo? Bylo by to míň opravdový? Já nevím.

Už jenom to, jací chlapi se mi vlastně líbí, jak jsem tu často popisoval. Ve svým současným tělesným stavu bych rozhodně neřekl, že jsem pasiv, ale kdybych se jako chlap narodil, tak si tím nejsem moc jistej. Tehdy bych na to možná přistoupil, protože by se mi to zdálo v chlapským těle... rovnocennější. (To, jak to myslím, asi pochopí jen člověk, kterej má stejnou tělesnou zkušenost jako já.) Ale pokud nejde o sex, tak se vidím skoro submisivně. Vím, že to jedno s druhým ve stejnopohlavních vztazích až tolik nesouvisí - i když někdy zase hodně. Je tam víc rozmanitosti než v těch hetero vztazích. Úplně šílím z chlapů, kteří jsou nejen pěkní, ale i vysocí a gentlemani. Je v tom pro mě jakejsi ochranitelskej prvek. Bohužel bych řekl, že až rodičovskej. Což by taky vůbec nevylučovalo to, že bych k němu vlastně vzhlížel, chtěl být jako on.
A ještě jednou se zeptám: Opravdu by to byla lež, kdybych někoho takovýho čistě hypoteticky někdy měl a měl s ním vztah?
Těžko říct, když si to vlastně ani nemůžu vyzkoušet. A vůbec, nikdy bych nikoho netahal za nos - ani chlapa, ani ženskou. Kdysi jsem to tak dělal s některýma chlapama, na kterých mi nezáleželo a ženský bych to nikdy v životě neudělal. Mám k nim z tohohle hlediska větší ohleduplnost. Jenomže bez ohledu na pohlaví bych to už nikdy nedělal a už vůbec ne někomu, na kom by mi záleželo.

Cítí člověk silný city jen k lidem, který fyzicky patří do okruhu jeho sexuální orientace?
Je to pak míň opravdový, když má vztah se vším všudy s někým, kdo je mimo jeho orientaci?
Je to lež? Je to lhaní sobě samému i tomu druhýmu?
Byla by to lež nebo nějaký zmatení, kdybych cítil k takovýmu člověku lásku a toužil po něm, chtěl s ním mít sex (ne jako holka samozřejmě), i když by mě ostatní příslušníci jeho pohlaví po sexuální stránce vůbec nezajímaj?
Přestal bych se o něj zajímat, kdybych se chlapem sám stal?
A co kdybychom měli hezkej vztah a mě začaly zajímat jen holky - to bych ho jako kvůli tomu přestal mít rád a odkopl ho?
Možná jsem přece jen asexuál. Anebo jsem možná asexuál z toho důvodu, že vím, jaký to je, když po vás lidi chtěj, abyste se v sexu chovali jinak, než jak se cítíte. Tak to pro mě asi není až tak důležitý.

Tohle je pro mě zásadní otázka:
Kdybych byl fyzicky a sociálně chlapem a s mou orientací to bylo tak, jak jsem to popsal, byla by v chlapským životě (a těle) moje zkušenost s city k ženě silnější než ta, kterou bych ve svým současným tělesným stavu cítil ke chlapovi, který by mě přitahoval ne na základě sexuální orientace, ale jakéhosi fetišismu?

Jenomže taky proto nechci vztah, kde by mě ten chlap bral jako holku. Protože tak by mě vlastně trápil tím, že jako on nikdy být nemůžu, že mi to vlastně nedovolí, rozumíte.

Zatraceně. Na mě asi ty škatulky vůbec nepasujou.
A navíc jsem nikdy dlouhodobej vztah neměl. Ani jsem ho nechtěl. Čekal jsem, až vyrostu ze všech svých vnitřních rozporů.
Celej život jsem vlasně jen na něco čekal.
Ale to už jsem tady taky mockrát říkal.

Jestli je sexuální orientace založená na tom, co má člověk mezi nohama, tak jsem asi fakt asexuál. Anebo na ženský. Nevím. Fakt těžko říct.
Jestli na tom, s kým si víc rozumím, tak jsem na chlapy.
Jestli je to o tom, kdo se mi líbí celkově a kdo mi přijde úžasnej, tak jsem na ženský.
A jestli je to o tom, kdo mě naprosto dostane, pokud mě přitahuje jeho vzhled i osobnost, na koho bych mohl myslet nonstop, tak jsem na chlapy, protože většinou se mi tohle stalo s chlapama.
Ale proč by se mi to vlastně nemohlo někdy stát s ženskou?
Asi to vůbec není vyloučeno, i když v současné době není žádný precedens, na kterým bych mohl stavět.

Občas se mi hrozně líbí, že mám tu možnost se oblíct do hezkých ženských šatů a namalovat se.
Ale v současné době přemýšlím, jestli bych se bez toho třeba neobešel, kdybych byl kluk, kterej by se líbil sám sobě.
Prostě nevím.
Škoda že nemůžu být obojí. Teda vizuálně. (Duševně, jak už jsem tu v mnohých článcích psal, budu vždycky spíš kluk, i když si zrovna budu hrát na holku. Ženský jsou úžasný, na tom trvám.)
Zkušenost z ženského a dívčího života je prostě nesmazatelná a nemůžu říct, že by byla vždycky nepříjemná. Naopak, zdá se mi taková hlubší než ta, kterou bych měl, kdybych poznal jen život muže (nemluvím o sexu, vtipálci). I když můžu to vůbec soudit, když nemám tu mužskou zkušenost...? Ale z mojí pozice se mi zdá, že ženský svět je celkově víc flexibilní než ten mužský. Ten mužský je víc fádní - a to mě nudí. Ale zároveň se jako žena již neodkážu duševně identifikovat.

Příště napíšu o tom, jak to jde nebo nejde s těmi třemi předsevzetími, co jsem si dal na konci tohoto článku.

Žádné komentáře:

Okomentovat