sobota 7. ledna 2017

Seznam vděčnosti (a tak trochu bilance)

Jsem vděčnej i vděčná za...
za všechno suprový, co v životě mám
za to, že je moje rodina i já zdravá
každej kopanec do zadnice, kterej mi život uštědřil
za lidi, co mě maj rádi bezdůvodně
za lidi, co jsem v životě potkala
za to, že mám možnosti, který mám
za to, že nemám některý možnosti, který bych chtěl mít, protože to má asi svůj důvod
za to, že teď můžu být na tý správný cestě, protože mi to nikdo nezakazuje
za to, že jsem měla v minulosti kliku, což mi dopomohlo k tomu, abych teď mohla bydlet sama
za to, že jsem v roce 2016 konečně kopla do prdele sama sebe
za to, že se mnou lidi poprvé v životě diskutovali o dysforii a svým životě (byť jen po internetu)
za to, že mi někteří i sami od sebe napsali (a za hlavně to, že se mi otevřeli)
za to, že jsem se jim mohl otevřít já
za to, že mi přes tenhle blog napsali neznámý lidi jen proto, aby mi popřáli štěstí
za to, že se mám kam vracet
za to, že nic není ideální
za to, že mám v některých věcech tak velkou kliku
za to, že jsem sám a mám čas na sobě pracovat a nikdo nemá příležitost mě ničit
za to, že můžu být obojí
za to, že se s tím nemusí k doktorovi
za to, že nejsem o 10 cm menší (nebo i víc)
za to, že jsem si uvědomila, že tu jsou lidi, kteří jsou jako já
za to, že mám v některých věcech poprvé v životě jasněji
za to, že můžu vidět, jak jsou někteří lidi šťastní
za to, že já taky můžu bejt šťastnej i šťastná a nepotřebuju k tomu okolnosti, jen svou vlastní volbu
za to, že je tak těžký tu "volbu," ehm, aktivizovat
za to, že se poprvý v životě dívám pravdě do očí
za to, že samota mě občas ničí
za to, že mi někteří lidi důvěřujou
za všechny pěkný věci, který za mnou tento rok přijdou
i za všechny, za kterými přijdu já.

A taky za to, že jsem k Vánocům dostala zdravotní ponožky, protože gumové lemy na těch obyčejných mě strašně škrtí.

Nevím, co se mnou 2017 udělá. Ale docela v hrubších obrysech vím, co s ním udělám já.



Žádné komentáře:

Okomentovat